Výsledky vyhledávání - Nixon, Richard

Richard Nixon

Richard Milhous Nixon (9. ledna 1913 Yorba Linda – 22. dubna 1994 New York) byl 37. prezidentem Spojených států amerických, ve funkci působil od roku 1969 až do své rezignace v roce 1974. Jako člen Republikánské strany předtím působil jako 36. viceprezident pod prezidentem Dwightem Eisenhowerem v letech 1953–1961, a také jako kongresman a senátor za stát Kalifornie. Během jeho prezidentského období došlo ke snížení amerického zapojení ve válce ve Vietnamu, navázání uvolněných vztahů se Sovětským svazem a Čínou (tzv. politika ''détente''), přistání Apolla 11 na Měsíci a založení Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) a Správy pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (OSHA). Nixonovo druhé funkční období skončilo předčasně, když se v důsledku aféry Watergate stal jediným prezidentem USA, který rezignoval na úřad.

Nixon se narodil do chudé kvakerské rodiny v Yorba Linda v jižní Kalifornii. V roce 1934 získal bakalářský titul na Whittier College a v roce 1937 titul doktora práv (Juris Doctor) na Duke University. Poté pracoval jako právník v Kalifornii a v roce 1942 se přestěhoval se svou manželkou Pat do Washingtonu, D.C., aby pracoval pro federální vládu. Během druhé světové války sloužil v námořní rezervě a v roce 1946 byl zvolen do Sněmovny reprezentantů. Jeho práce na případu Algera Hisse mu zajistila pověst předního bojovníka proti komunismu. V roce 1950 byl zvolen senátorem. Nixon byl kandidátem na viceprezidenta ve volbách v letech 1952 a 1956 po boku Eisenhowera. Viceprezidentem byl osm let, během nichž význam této funkce vzrostl. V roce 1960 těsně prohrál prezidentské volby s Johnem F. Kennedym. Po neúspěšné kandidatuře na guvernéra Kalifornie v roce 1962 oznámil svůj odchod z politiky. Nicméně v roce 1968 znovu kandidoval na prezidenta a těsně porazil demokratického viceprezidenta Huberta Humphreyho.

S cílem přimět Severní Vietnam k jednacímu stolu Nixon nařídil vojenské operace a kobercové bombardování Kambodže. Tajně podporoval Pákistán během bangladéšské války za nezávislost v roce 1971 a v roce 1973 ukončil americkou bojovou účast ve Vietnamu i vojenskou brannou povinnost. Jeho návštěva Číny v roce 1972 vedla k navázání diplomatických vztahů mezi oběma státy a uzavřel Smlouvu o protiraketové obraně se Sovětským svazem. Na domácí scéně prosadil zákon o kontrolovaných látkách a zahájil „válku proti drogám“. Nixonovo první funkční období probíhalo v době rozkvětu amerického ekologického hnutí a přineslo mnoho progresivních změn v oblasti životního prostředí; jeho administrativa vytvořila Agenturu pro ochranu životního prostředí a prosadila zákony jako zákon o ohrožených druzích a zákony o čistém ovzduší. Uvedl v platnost ratifikovaný dvacátý šestý dodatek Ústavy, který snížil volební věk z 21 na 18 let, a prosadil desegregaci škol na jihu USA. Prostřednictvím legislativy a exekutivních nařízení zavedl důležité změny v politice vůči původním americkým obyvatelům a obrátil kurz Eisenhowerovy politiky ukončování kmenového uznání směrem k podpoře sebeurčení indiánských národů. Zavedl devadesátidenní kontrolu cen a mezd, zahájil „válku proti rakovině“ a dohlížel na přistání Apolla 11 na Měsíci, které symbolizovalo konec vesmírného závodu. V roce 1972 byl znovu zvolen prezidentem, když porazil George McGoverna v jednom z největších volebních vítězství v historii USA.

Ve svém druhém funkčním období Nixon nařídil letecký most na doplnění izraelského vojenského vybavení během jomkipurské války, která vedla k ropné krizi v USA. Od roku 1973 Nixonovu podporu v Kongresu i mezi veřejností nahlodávaly stále nové odhalení ohledně aféry Watergate. Skandál začal vloupáním do kanceláře Demokratického národního výboru, které bylo nařízeno úředníky jeho administrativy, a vygradoval navzdory snahám o utajení, o nichž Nixon věděl. Dne 9. srpna 1974, čelící téměř jistému impeachmentu a odvolání z úřadu, Nixon rezignoval. Následně mu jeho nástupce Gerald Ford udělil kontroverzní milost. Během téměř dvaceti let v důchodu Nixon napsal devět knih a podnikl mnoho zahraničních cest, čímž si částečně rehabilitoval svou image jako starší státník a přední odborník na zahraniční politiku. Dne 18. dubna 1994 utrpěl těžkou mrtvici a o čtyři dny později zemřel. Hodnocení jeho prezidentského období je složité – úspěchy jeho vlády jsou často srovnávány s okolnostmi jeho nástupu a zejména odchodu z úřadu. Získáno z Wikipedie